Propolis je po medu druhým nejznámějším a nejpoužívanějším produktem včel. Surovinu k tvorbě propolisu sbírají včely na rostlinách produkujících pryskyřičné látky. Včely propolis využívají jako stavební a ochranný materiál. Propolisem vystýlají a vyztužují buňky plástů, zatmelují trhliny a otvory ve stěnách úlu, tmelením upravují velikost česna. Těla usmrcených vetřelců větších rozměru jako myš nebo rejsek nejsou včely schopny z úlu odstranit. Proto je pokryjí silnou vrstvou propolisu a takto zabrání šíření bakterií a nemocí.

 

Z historie propolisu

  Název propolis vznikl spojením řeckých slov pro-před a polis-město. Propolis je známý už tisíce let.  Marcus Terentius Varro (116-27  př. n. l.) napsal:

Látka, z které včely včely v plném létě budují u vchodu do úlu obranu, se nazývá propolis. Pod tímto názvem tuto látku používají i lékaři na obklady, a proto je vzácnější než med ve Via Sacra.

  K mnoha dalším starověkým autorům, kteří poznali možnosti propolisu patří například, Plinius, Aristoteles, Dioskorides, Ibn Siná a mnoho dalších. Využití propolisu v lékařství se objevuje například ve starém Egyptě, Arábii či Gruzii. V době Napoleonova tažení Evropou se propolis používá při ošetřování ran.

 

Využití propolisu

  Propolis je velmi vhodný nejen k léčení onemoc­nění, ale i pro profylaxi. Podporuje, posiluje a povzbuzuje imunitní systém člověka. Propolis je antibio­tikum srovnatelné s běžně používanými antibiotiky, jako jsou penicilín. Toto antibiotikum je schopné obdivuhodným způsobem upevnit imunitní systém člověka. Ke zjištění, jak lidský organismus snáší propolis, byly provedeny pokusy, při nichž se podá­valy velké dávky propolisu. Při tom nedocházelo k žádným toxickým reakcím. 

  Propolis se používá většinou ve formě tinktur, mastí, výluhů, extraktů nebo zásypů. Uveřejnění či doporučení jednotlivých receptů je nad rámec a možnosti těchto stránek. Doporučuji se poohlédnou na internetu, kde je ověřených receptů nepočítaně. Vřele lze doporučit například knihu Klause Nowottnického - Propolis, ze které, tento krátký článek čerpal.

  Propolis má bakteriostatické účinky např. na Bacillus subtilis, salmonely, stafylokoky a jiné. Působí negativně na růst různých druhů hub a kvasinek. Uvedené účinky se připisují především přítomnosti flavonoidů a z menší části přítomným derivátům organických kyselin. Jako povrchové anestetikum se uplatňuje ve stomatologii, v kožním lékařství se propolis osvědčil proti houbovým onemocněním.

  Podle I. T. PERŠAKOVA má propolis silný lokální tlumivý účinek na bolesti. Podle PROKOPOVICE je tento účinek 3,5krát silnější než účinek známého anestetika kokainu a 5,2krát silnější než novokain.

  Propolis by se dal nazvat všelékem. Není téměř onemocnění či poranění, u kterého by propolis nedokázal projevit své pozitivní vlastnosti a účinky. Například K. Lund Aagaard (Dánsko) uveřejnil zprávu o výsledcích čtyř sérií pokusů, do kterých bylo zpo­čátku zapojeno 16 000 osob z celé Skandinavie, jejichž počet se mezitím ještě zvýšil. Po vyhodnocení celého pokusu, tj. informacích ošetření různých nemocí propolisem, byly zazna­menány u 97 % případů léčebné úspěchy, u 3 % byl výsledek negativní a u 3 případů se vyskytly aler­gie, takže léčení bylo nutné přerušit.

  Aagaard vyjmenovává spektrum účinnosti propo­lisu, které i jeho samotného překvapilo a které zahr­novalo tato onemocnění: zánět tlustého střeva, oční katar, infekce močových cest, krční zánět, dna, klu­bový revmatismus, zánět vedlejších dutin, otevřené rány, nachlazení, chřipka, žaludeční katar, bronchi- tida, parodontóza, nemoci uší, bolesti hlavy, střevní infekce, mykózy, ekzémy, vyrážky, zánět plic, žalu­deční vředy, artritida, plicní onemocnění, žaludeční virózy, plynatost střev, migréna, žlučové kameny, onemocnění ledvin, skleróza, poruchy krevního oběhu, bradavice, onemocnění oční spojivky, omrz­liny atd.

  Velmi dobrých výsledků dosahovali i při léčení dětí. Hojení operačních ran ve všeobecné, abdominální a gynekologické chirurgii probíhalo úspěšně. Propolisem se dají léčit nejen zevní hnisavé rány, ale i zranění vnitřních orgánů, protože ničí mnohé škodlivé tělové toxiny (jedy). 

  Pokusy se zavedením propolisu do terapie se opíra­jí o poznatek, že mnohatisícičlenná společenství, jakým je včelstvo, žije na velmi malém prostoru, kde se udržuje úzkostlivá čistota a za normálních okolností se v něm nevyskytují žádné nemoci.  

  Ze všech seriózních informací o léčivých vlastnostech propolisu vyplývá, že při vážných onemocněních je možno propolis použít jen na pokyn nebo doporučení lékaře. Při menších poraněních či obtížích je možno propolis použít zevně i bez konzultace s lékařem. Je však třeba pamatovat na to, že každé použití propolisu je je spojené s rizikem alergie. Ikdyž takové případy jsou řídké, přesto jsou možné.

 

Autor článku čerpal z:

 

Klaus NOWOTTNICK. propolis : získávání-recepty, použití. První vydání. Místo vydání : Bratislava 
SLOVO, s.r.o. ISBN 80-85711-05-02. 
 
Foto použito z:

Internet: wikipedia