Pyl je vedle medu také velmi cenným včelím produktem. Na jeho dodávce závisí rychlý a dobrý rozvoj včelstev. Poskytuje totiž včelstvu dostatek bílkovin, tukových látek, vitamínů, enzymů a minerálních látek, a proto jej včelaři nazývají „včelím chlebem“. Konzumenti včelího pylu díky němu údajně získávají dlouhověkost. Říká se, že jde o nejbohatší přírodní zdroj prospěšných látek nalezený v jedné potravině. Včelí pyl je originální pokladnice živin a medicíny.

 

Využití pylu

  Biochemickým rozborem bylo v pylu zjištěno zastoupení všech prospěšných látek potřebných k životu. Jedinou výjimkou je voda, kterou čerstvý pyl obsahuje 10 až 12 % a pyl sušený 4 až 5 %. V pylu najdeme 20 - 49 % bílkovin (včetně všech esenciálních aminokyselin), potřebných k růstu i obnově buněk, 25 - 48 % jednoduchých i složených cukrů, 3 - 14 % tuků, hormony, enzymy a minerální látky. Z nejdůležitějších se uvádí vitamíny skupiny B, vitamín E a D, karoteny. 

  Dle prof. Marcela Mattagliniho na univerzitě v Perugii a jiných badatelů obsahuje 19 aminokyselin, jako: laurovou, myristovou, pimitovou, heptadekanovou, atearovou, olejovou, linolovou, arachovou, behanovou, linolenovou a jiných dosud nepojmenovaných. Lze tedy tvrdit, že pyl obsahuje veškeré prvky nezbytné a blahodárné pro organizmus. 

  Pyl konzumní je tzv. "lepivý" alergii většinou nezpůsobuje, naopak v boji proti alergii našemu tělu pomáhá tzv. imunizací. Je důležité odlišit rostlinný pyl (rozptýlený ve vzduchu), od včelího pylu, zejména pro podstatné snížení výskytu alergické reakce, která je po příjmu včelího pylu výjimečná, nikoli však nemožná. Včelí pyl (sbíraný pyl) je tradičně úspěšně používán k léčení lidí s alergiemi na vzduchem se šířící pyl.

  Včelí pyl by se neměl užívat u nádorových onemocnění, protože jeho celkový povzbuzující účinek je při tlumení nádorových onemocnění spíše na škodu. U většiny onemocnění je však vítaným pomocníkem a podpůrným prostředkem.

Účinky včelího pylu dle dr. W. Rotz, Švýcarsko.

Léčí zhoubnou chudokrevnost, snižuje vysoký krevní tlak, normalizuje činnost trávicí trubice, zlepšuje apetit, zvyšuje počet červených krvinek, zvyšuje psychickou a tělesnou kondici, tonizuje aktivitu nervového a hormonálního systému, léčí záněty močových cest, tj. předstojné žlázy (tzv. prostaty), přispívá k prodloužení života, blahodárně účinkuje na slinivku břišní, na bolení nohou, má mírný projímavý účinek, močopudný účinek, odstraňuje jedovaté zplodiny z těla, posiluje organizmus po operacích a nemocech, poruchy zažívacího traktu, při akutních a chronických chorobách jater, uklidňuje nervovou soustavu, dá klidný spánek, léčí plicní a infekční žloutenky, léčí horní cesty dýchací, uvolňuje hleny, kornatění a rozšíření tepen, lepší prokrvení orgánů, chronické ekzémy a vyrážky, snižuje obsah cholesterolu v krvi, léčí anémii, onemocnění žlučníku léčí ledvinové kameny, při podvýživě, rekonvalescenci, po vyčerpávajících chorobách, křečích bronchů a srdečního svalu, urychluje léčebné procesy řady různých chorob, zmenšuje revmatické bolesti (hlavně nohou), má velký význam pro životní procesy v celém těle, urychluje zacelení ran a spálenin, obsahuje látky proti stárnutí, osvěžuje organizmus, podněcuje látkovou výměnu, má aktivní léčivé a profylaktické účinky, úspěšně léčí silikózu plic.

 

Tvar, velikost a barva pylu

    Pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky kvetoucích rostlin. Každá rostlina má specifický tvar, velikost a barvu pylových zrn. Barva pylu má pro včelaře velký význam, protože podle barvy rousků včel  pozná, kam včely létají za pastvou. Pylové buňky se vytvářejí v květech v prašnících. Prašníky jsou na konci nitkovitých tyčinek. Po dosažení zralosti prašníky prasknou, pylová zrna se dostanou na jejich povrch a odtud se přenášejí na pestíky samičích květů vzduchem, vodou nebo prostřednictvím hmyzu a to především včel.

  Podle způsobu opylení rozeznáváme rostliny větrosnubné a hmyzosnubné. U rostlin větrosnubných je pyl přenášen větrem. Mnohé z nich mají pyl bohatý na bílkoviny (vrba, líska), a jsou proto včelařsky významné. Jejich další dobrou vlastností je, že rozkvétají brzy na jaře, kdy je pyl pro včely nezbytným krmivem. (vrba, jíva, olše, dub, buk, bříza, osika, jasan aj.)

  U rostlin hmyzosnubných je pyl přenášen hmyzem. Patří sem ostatní kvetoucí rostliny. Hodně pylu poskytují třezalka, divizna, mák, šípková růže, jitrocel. Některé rostliny mají pyl bohatý na bílkoviny a přitom poskytují hodně nektaru. (svazenka, chrpa, jetel luční, slunečnice, druhy bodláků, lopuch aj.) Mezi medonosné a pylodárné ovocné stromy a keře patří meruňky, mandloně, broskvoně, třešně, višně, hrušně, jabloně, maliník, angrešt, ostružiník aj.

 

Získávání pylu

  Včely sběratelky v přírodě poznáme podle toho,že na nohou třetího páru mají barevné hrudky zvané rousky. Celé tělo včely je porostlé chloupky, na které se při pohybu  zachycuje pyl. V letu včela stírá zachycená pylová zrnka nohama. Otírá nohy o sebe a předává pyl do tzv. klíštěk (místo mezi stehnem a holení zadních nohou). Zmáčknutím pylových klíštěk se pyl vytlačí na vnější stranu holeně, kde se postupně tvoří pylovou hrudku. Na holeni každé včelí dělnici totiž vyrůstá dlouhý pevný chlup (trichom či osten), na který se pylový rousek nabaluje. Včela vždy s párem hotových rousků letí zpět do svého úlu. 

  Aby včely z jednoho včelstva během jedné sezony nasbíraly potřebné množství pylu pro svoji výživu, musí sebrat asi 6 milionů rousků a k tomu navštívit asi 250 milionů květů. Jeden rousek pylu váží 4-10 mg a obsahuje 100 tisíc – 1 milion pylových zrn. Včela musí navštívit asi 80 květů, než vytvoří jeden pár rousků.

 

 

 

 

 

 

.....