Duchovní rozměr včelaření

Eduard Hrubeš 

Průvodce včelaře začátečníka, první rok jednoduchého venkovského včelaření 1929.

  

    Je však jiný zisk, který plyne z chovu včel, nehmotný sice, působící pouze na ducha a na duši, nebo, řekněme, na rozum a na cit, ale proto neméně významný a důležitý. Vždy ho včelaři uznávali a cenili si ho, a význam jeho v dnešní době vzrůstá, v době vyčerpávajícího životního kvapu a umořující rychlé práce, případně i vysilujícího požitkářství. Výkonné vče­laření upoutává ve volných chvílích včelaře, zaměstnává jeho mysl a svými stále se měnícími životními jevy vykrašluje chvíle pobytu na včelíně tak, že se stávají radostí, tělu odpočinkem a osvěžením a duši uklidněním. Povinnost volá včelaře ke včelám v nejkrásnějších chvílích jara a léta a zájem na včelím zdaru působí, že včelař krásu těch chvil pociťuje dvojnásob, za sebe i za včeličky.

  Tím se stávají včelaři docházky ke včelám skutečnými svátéčními chvilkami a v nich velký včelařský zájem zatlačuje jiné rušivé dojmy, kterými sousedské spolužití pro rozdrážděnost stavovskou a politickou dnes víc než jindy trpí a je otravováno. Proto žije včelař i ve zlých dobách šťastněji, než jiní. A šťastnější lidé jsou i lepší, to zná a dosvědčí rodina i okolí pravého včelaře.

  Včelař nikdy života včel úplně nevyzkoumá, proto stále po­zoruje a uvažuje, svoji včelařskou práci posuzuje a hledí své zkušenosti rozmnožili a vědomosti čtením prohloubiti. Tuto touhu po porozumění přenáší i do svého ostatního zaměstnání.

  Včeličky naučí včelaře rozvážnému klidu ve všech včelařských výkonech, a tento klid v práci a v úvaze uplatňuje včelař i v životě mimovčelařském. Nikde nevymizí bolest z duše a podrážděnost z mysli tak brzy a tak dokonale, jako na včelíně, v tom zvláštním ovzduší, prosyceném vůní a rozechvěném bzučivým zpěvem včel; a nikde jinde včelař nepromýšlí a nevychutná příjemné dojmy a události tak, jako u svých včel.

  Tyto chvalozpěvy se budou snad mnohému zdáti nadsazo­váním, přeháněním a uměle sestrojeným, citlivůstkářským krasořečněním, ale jsou pravdou, kterou vycítíte při pobesedování na včelíně opravdového včelaře a s kterou se shledáte téměř ve všech starších včelařských spisech. V novějších spisech ji přehlížejí, a není tam také pro ni místa pro přílišnou rozsáhlost včelařské látky a novot o včele i o včelaření.

  S porozuměním pro půvab včelaření zase se shledáváme více na venkově, nežli ve městech a předměstích. Městský včelař má pro volné chvíle tolik vzrušujících událostí, zajímavých umě­leckých, kulturních a politických podniků a zábav všeho druhu, že radostí a osvěžení u včel ani nevyhledává. Toho venkovský včelař po své stavovské práci nemá; jemu je často jenom včelín místem, které tvoří výjimku v každodenní životní jednotvárnosti, proto není divu, že si včel váží a přilne k nim úplně.

  Je tedy včelařství na venkově i vzácnou hodnotou duchovní nebo mravní, jak si to již kdo pojmenuje, a jen porozuměním této hodnotě si vysvětlíme, proč včelařství i přes vzrůstající práci ve všech odvětvích venkovského podnikání v letech ne­úspěchu včelařského z venkova nevymizelo.

  Od včelaře rozchází se med do rodin blízké i vzdálené přízně, a poněvadž na venkově je každý občan v obci i v okolí mnohonásobně sešvakřen, skmotříčkován a jinak spřízněn, bývá v poněkud dobrých letech med v každé chaloupce, ku potěše dětí a k úlevě nemocných.....

 

...ukázka z knihy.